neděle 30. srpna 2015

Nevěra před svatbou

Toto je první téma, o kterém chci psát. Jedna z hlavních myšlenek, která mi zaplňuje už nějakou dobu hlavu, zavařuje mi mozek, a chci jí strašně moc někomu sdělit... ale to se prostě neříká. Tak to říkám blogu...



To je tak. Před pár dny, týdny, se mi oženil kamarád. Tedy, z mé strany kamarád. Kdysi, asi před 5 lety, to na mě zkoušel, vypisoval mi, chtěl se vídat, chtěl na "návštěvu"... Ale měl přítelkyni. Řekla jsem si ne, se zadaným do postele už nepolezu. Ne že bych dle volby slov toto heslo vždy dodržovala, ale po jistých zkušenostech - o tom třeba příště - jsem si řekla, že už ne. No a tak jsme delší dobu nebyli v kontaktu. Pak se ozval, asi před rokem, já se v té době zrovna i dostávala z jednoho zklamání, a tak nějak jsem věděla, že s ním se budu cítit zase fajn, ale kamarádsky. Šli jsme na večeři, a během večeře mi pověděl něco málo o tom, že má tedy vztah - což jsem věděla z facebooku - ale hlavně, že svou vyvolenou požádal o ruku. Asi před 3 týdny. Byla jsem za něj moc ráda, vypadal poměrně nadšeně. Hezky jsme si popovídali, pojedli, a pak mě vyprovodil domů. U mých dveří delší dobu postával a když jsem řekla už finální "ahoj a ať vám to všechno vyjde", začal mě líbat. V té chvíli mi to nějak vše nedošlo, líbilo se mi to, opětovala jsem mu to. Ale tam jsem ho také utnula. Chtěl nahoru, řekla jsem, že to ne. Zklamaně odjel, ale přesto mi pak psal. Ne jen tak ledajaký zprávy, chtěl mě, chtěl sex, poslal mi dokonce i fotku svýho nádobíčka - nevím co si tím ti kluci pořád dokazujou, byl poměrně průměrný :D - a chtěl přijít. Nikdy k tomu nakonec nedošlo, stopla jsem ho, že opravdu nemám zájem, navíc se mi slibně rýsoval vážný vztah. Od té doby jsme prakticky nebyli v kontaktu, ale vím, že chtěl. Hodně.

A tak se dostávám k tomu hlavnímu, co mám v hlavě, co nemůžu jen tak říct, a proto to píšu sem. Jak jsem psala na začátku, oženil se. Svou vyvolenou si opravdu vzal. Na facebooku vidím fotky, všichni jsou tak nějak šťastní, všichni jim gratulují, jen já se na to dívám nějak... jinak. Nevím, co si mám myslet, přeju jim to, přeju hlavně jí aby toto on už nedělal v manželství, co já vím, jak to mají... Ale ona mi nepřijde, že by byla jako on, tzn. že by oba byli "divočejší" a měli nějakou vzájemnou dohodu a "svolení". Přeju jim, ať jsou spolu šťastní, ale zároveň takovým zvláštním způsobem je mi z toho špatně. A asi nikdy toto nezačnu brát jako něco normálního, na co bych si v dnešní společnosti mohla už zvyknout...

A to ani když vím příběh mé známé, která se živí sexem za peníze, která má klienta, velmi bohatého klienta, se kterým provozovala sex dokonce i den před jeho svatbou. A pak dva dny po svatbě, než drahý novomanžel odletěl se svou novomanželkou na líbánky. Tak ne, ani po tomhle si na to, jací chlapi - a ano, nejen oni, často to jsou ženy, co podvádí - jsou.

A stále nevím, jak se vypořádat s myšlenkami ohledně toho mého kamaráda. Proč žádá o ruku jednu, a pak usiluje o styk s jinou? Proč se nechává řídit penisem? Jak moc zvrácené to je?

Budu ráda za každou vaši reakci, ráda s vámi povedu diskusi, ráda se dozvím váš názor. Dole v komentářích.


47 komentářů:

  1. Tohle je prostě hrozně.....je mi z toho zle....chlapy jsou prostě svině....
    Doufám že já tohle doma nemám...i když prostě člověk nikdy neví což je hrozné :(

    Sleduj mne na www.lucieglam.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, že člověk nikdy neví, ale dokud si dva 100% důvěřují a tak nějak i snad jde vycítit, jestli jsou se sebou spokojení i v sexu, tak by snad druhý neměl mít potřebu toto dělat. Ale důležitá je komunikace... Věřím, že to zrovna ty doma nemáš :-)

      Vymazat
  2. Ahoj, tvůj první článek se mi líbí. Píšeš velmi čtivě a už se teď se těším na další tvé příspěvky. Přeji ti úspěšný blog a mnoho spokojených čtenářek a čtenářů :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravdu moc Ti děkuji za tento komentář, jsem moc ráda, že máš tento pocit, protože toto jsem - už konečně - já, a budu se rozhodně snažit nezklamat :-)

      Vymazat
  3. Píšeš veľmi pekne, má to hlavu pätu a hlavne - srdce :) Krásne napísaný článok !
    MY BLOG : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee, to je krása toto číst, moc děkuji! :)

      Vymazat
  4. Super článek! Oceňuji, že jsi přišla s něčím novým.
    Jinak k tématu - sdílím tvůj názor. Je to hnus a tohle, i vše kolem, ve mě ztrácí důvěru k mužům. Často si říkám, že jsem opravdu spokojená sama se sebou. Spoléhám se jen na sebe, starám se o sebe a hlavně, jsem k sobě upřímná.
    Monogamie a upřímná láska asi opravdu neexistuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, že to je asi něco nového, i když jsem před založením nějak nezjišťovala, jestli něco takového už je, zakládala jsem to spíše pro "vlastní" potřebu, a když k tomu přibudou i čtenáři s jejich názory na to, o čem budu psát, je to úžasný bonus navíc :) Moc ti děkuju, každopádně :)

      Co se týče tématu a tvého pohledu, měla jsem na to stejný pohled, nicméně mě můj muž vyvádí celkem z toho stereotypního myšlení o chlapech, no, jak v čem, ale co se týče nevěry, tak si 100% důvěřujeme, tak snad to tak i zůstane tedy. :-) Snad i tebe někdo přesvědčí činy o tom, že nejsou všichni chlapi stejní :)

      Vymazat
  5. ježiš noaco, tak si chtěl prostě zamrdat no .. delate, jak kdyby to mel byt konec sveta, kdyz si nekdo uzije s jinym, vzdyt na tom nezalezi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli je tento komentář myšlen vážně, anonyme, tak hodně štěstí v (budoucím) vztahu. :)

      Vymazat
  6. Většina chlapů jedná fakt pudově, nevím, jak jinak to slušně napsat. :( Setkala jsem se i s tím, že kamarád slavil narození 1.dítěte a posilněn alkoholem mě pak obtěžoval, to mi přijde už vrchol hnusu, žena v porodnici a on by to dělal s jinou :((( Dokonce tenkrát prý tak vydatně slavil pár dní v kuse, že když jel konečně za ženou do porodnice, už byla pryč. Tohle nepochopím. Jsou to prostě hovada, čest výjimkám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajeee, tak to je taky dost na pováženou... Čest výjimkám!

      Vymazat
  7. Četla jsem už několik podobně/stejně laděných blogů a časem téměř všechny postupně zmizely, často beze stop. Hlavně ty hodně zajímavé a hodně otevřené, co se týče tvých témat. Ona ta otevřenost je asi dost o hubu. Anonymita není nikdy 100%. Budu držet palce, aby jsi to nějak ustála.

    Z nevěry mi je na zvracení a nějak ji ani nechápu. Když chci ošukávat koho si zamanu, tak nemám přece vztah/manželství a prostě si užívám. Pokud mám ve vztahu nějaké problémy, nevěra je určitě nevyřeší, spíš naopak. Pro mě je to určitá zbabělost a naprosté pohrdání druhým. Pokud bych něco takového zjistila, asi bych to neustála a musela bych vztah ukončit. Na druhou stranu je to dost individuální a v některých případech dokážu snad i pochopit, když se nevěrníkovi odpustí a pokračuje se dál. Jen si nejsem jistá, zda bych to zvládla i já. Měla jsem velké problémy i s tím, když jsme se rozešli a pak se k sobě vrátili. To mezidobí už asi nikdy úplně nepřekonám. I když vše už roky klape, ta jizva tam zůstala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, hodlám držet zuby nehty co to půjde! :D

      Taky si dokážu představit situace, kdy se dá nevěra odpustit, ale já si taky nejsem zatím úplně jistá, jestli bych to zvládla. Už jsem v takové situaci byla a nepřekousla jsem to prostě.

      Vymazat
  8. Koncept neokoukaný a originální, dobře se to čte a ještě se nad tím člověk zamyslí. Máš určitě o čtenářku navíc :). Nedávno mi psala kamarádka, jací jsou chlapi svině, já tady to "... jsou svině-škatulkování" nemusím, ale zeptala jsem se tedy o co jde. Řekla mi, že se vyspala s jedním hezounem, ptala se ho na to, zda má vztah a celkově si chtěla zjistit co nejvíc. Vypadalo to slibně a co se dozvěděla po týdnu oné osudné vášnivé noci? Že má ženu a dvě děti a ke všemu se jmenuje jinak. A protože tohle zažívala v dětství u rodičů, tak to dost špatně nese. A kdo ví co chudák manželka. Je to pitomý, nevěru nesnesu. Nevím co k tomu člověka vede, pokud si chce užívat, tak s nikým přece být nemusí. Teda nemluvím o bláznivé zamilovanosti, to pak bohužel většinou racionální myšlení ustoupí někam do pozadí a to je škoda.

    Držím pěsti do dalšího psaní, spousty pohodových čtenářů a čtenářek a jak bylo zmíněno výše, opatrně. Lidi jsou někdy hrozní šťouralové a stopaři a může se stát, že ti jednou přistane něco ve schránce, ale to nechci strašit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No kruci, proč mě takový případ nepřekvapuje? ...asi o tom ještě něco napíšu.

      A moc děkuju, snad bude vše ok :) Vítej na mém blogu! ;)

      Vymazat
  9. Doufám, že ti blog vydrží, protože jsi mě doslova pohltila :) A co se týče tématu, radši se ani nevyjadřuju, sama s něčím takovým mám zkušenosti (ačkoliv svatba se zatím nekoná :D) a nechápu to. Nebo se to marně snažím pochopit :)

    Simply Janet

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem moc ráda, Janet, myslím, že v tomto duchu napíšu ještě víc článků... Myslím, že ani neexistuje člověk, který by s tím zkušenost neměl. Bohužel.

      Vymazat
  10. Držím ti palce ať ti blog vydrží, protože to je přeci jen něco originálního a hlavně píšeš opravdu čtivě. :)

    Co se týče tématu, tak vlastní zkušenost s nevěrou nemám, ale znám spoustu lidí ve svém okolí, kteří byli jak podvedeni tak i tou osobou, která podváděla a upřímně zkrátka pro nevěru pochopení nedám. Pokud člověk není ve vztahu šťastný měl by z něho zkrátka odejít a ne hledat někoho třetího. Co mi však přijde na nevěře nejabsurdnější je nevěra na truc/na oplátku. Mám jednu kamarádku, kterou podvedl přítel a ona mu to vrátila a potom se akorát cítila ještě hůř.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Beátko, a závidím ti, že vlastní zkušenost s nevěrou nemáš, snad to tak i zůstane :-)
      Nevěra na oplátku je každopádně průšvih, a mnohdy právě mnohem větší pro toho, kdo oplácel.

      Vymazat
  11. Čím dál více ztrácím naději, že jednou najdu toho pravého, když vidím, co se všude děje. Přemýšlela jsem nedávno nad podobnou věcí. Byla jsem po dlouhé době na party a potkala jsem tam spoustu známých, spoustu kamárádů, o kterých vím, že jsou zadaní, že jim to ve vztahu klape a přesto se tam plazili po ňákých opilých špínách...pak mám někomu věřit? Hezký blog a dobrá myšlenka :)

    Ili Libertad

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu tě, ale opravdu neházej všechny do jednoho pytle, všichni takoví nejsou. Musíš najít toho, kdo bude mít stejný pohled na vztah jako ty. A ono to ve výsledku není jako jehla v kupce sena, je nás víc, neboj, a držím palce. A moc děkuju! :-)

      Vymazat
  12. Každý sme individuálny ... ono zas niekde je nejaký super chlap, ktorého podvádza manželka :-) A niekde tu medzi nami sú aj úplne spokojní manželia ... Neverím, že všetci chlapi sú rovnaký a príde mi divné ich hádzať do jedného vreca ... Prajem veľa úspechov pri blogovaní :-) Miška
    www.imperfect-woman.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, proto je do jednoho "vreca" nehážu :) Viz i článek o mně :) A děkuji! :)

      Vymazat
  13. To je strašné. Je mi líto jeho ženy. Nemyslím si, že by po svatbě přestal tohle dělat. Nedivím se, že je ti z toho špatně. Je to fakt smutné. Pro mě je nejhorší myšlenka, že někomu bezmezně věříš a on ti za zády dělá tohle.
    KattyLife

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se právě taky obávám, že to po svatbě dělat nepřestane, jen už nebudu tou vyvolenou bokovkou já ale nějaká jiná. Obzvlášť, když hoch pořád jezdí na nějaké služební cesty.
      Jí mi je taky líto, ale neřekla bych jí to. Jednou jsem to jedné slečně o jejím příteli řekla, a akorát se to obrátilo proti mně. O tom zase příště :-)

      Vymazat
  14. Moc zajímavý blog. Líbí se mi, že píšeš o něčem, co na českých blozích doposud nebylo. :)

    STYLE WITHOUT LIMITS

    OdpovědětVymazat
  15. Tak z toho je mi zle. A je mi líto jeho ženy. Jak dlouho bude trvat, než mu na zálety přijde? Že by s tím v manželství přestal, když se neštítil těsně před svatbou, si nemyslím. A co je horší, až mu na to přijde a budou už mít děti, ty to pak odskáčou úplně nejvíc. Bohužel to není žádná výjimka.
    Já svému muži věřím, nikdy (za těch 13 let, co jsme spolu), jsem neměla nejmenší důvod nevěřit. Buď umí dokonalou kamufláž nebo je fakt věrný.:-) Jsem moc ráda, že ho mám. Protože mnohdy příběhy, co vidím nebo slyším z vyprávění, jsou zoufalé. Poslední, co se mnou zamávalo, šťastné manželství, dvě děti, holčičky, že tedy zkusí ještě benjamínka, povedl se i kluk. Malému je půl roku a manžel odchází, prý si to takhle nepředstavoval. Ta neuvěřitelná sobeckost některých chlapů je do nebe volající. A jeho žena si to takto představovala???? Že zůstane sama se třemi dětmi a manžel si odkráčí za svobodou? A přitom když měli děti dvě, měli prý krásný vztah. Takovéto obrovské podrazy nejsem schopna pochopit. Myslíš si, že partnera znáš, vychováváte děti, máte se fajn a najedou bum, chlapovi přeskočí v hlavě, nebo já nevím.

    Ještě na okraj, souhlasím s tebou, novomanželce bych nic neříkala. Otočilo by se to proti tobě. Leda bys měla důkaz, fotku nebo tak, byli jste si blízké, aby vzala nohy na ramena ještě dřív, než budou mít děti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, děkuji ti za komentář. Tvůj vztah s manželem ti moc přeji, víc takových! :-)
      Ten příběh, o kterém píšeš... Achjo, to prostě není výjimka. Stává se to, čím dál víc chlapů se v určitém věku (kolem 40 nejčastěji) zblázní, najednou to vlastně není tak, jak si představovali, že ten život v tom věku bude, mají tendenci se najednou hnát za nemožným, ale taky si pak často namelou. Věřím, že i tento si namele a uvědomí si, co, a koho tak strašně cenného ztratil.

      Co se týče mého případu, s kamarádovou manželkou se neznáme, ani osobně, takže i takto stojím jako by za ním, že je to jeho/jejich věc. Ale to je opravdu už kvůli tomu, že jsem to jednou jedné přítelkyni záletníka už řekla a otočilo se to proti mně. Co jsem čekala :-D A to jsem důkaz i měla a ona neměla pochybnost. Určitě o tom napíšu článek.

      Vymazat
  16. Nejspíše schytám pár "hejtů" ale po osobní zkušenosti si myslím, že by se to nejspíše mělo hodnotit kus od kusu, příklad toho "muže" je bohužel něco, co ani já sama nepochopím, a ano příjde mi to odporné, jestli chce šukat jinde neměl ji žádat o ruku.. neměl si ji brát...
    na druhou stranu i já se dostala do životní situace a nejsem na ni ani trošičku hrdá a od srpna mě to velice sužuje. cítím se jako dvojí osobnost, jako bych žila dvojí život, nenavidím to a nenávidím sebe, ubližuju dvěma lidem kt miluju .. mám ráda a ze všeho nejvíc ubližuju sebe a zevnitř se ničím..

    Zhruba od února mi začal slibný vztah, bylo to zhruba ctvrt roku, co jsem se nadobro přestala vídat s bývalým přítelem. /prosinec 2014/
    s bývalým přítelem spolu nejsme oficiálně od sprna 2014 ale během těch měsíců do prosince jsme se stále víceméně vídali dál spolu trávili čas on se snažil polepšit a já být víc empatická, uvažovala jsem i na konci listopadu 2014, že to ještě zkusím, přece jen jsme spolu byli skoro dva roky a v životě jsem nebyla tak zamilovaná, NIKDY NIKOHO JSEM NEMILOVALA, všechny jsem měla "slušně" řečeno v piči. Chlapama jsem si většinou dá se říct pohrávala, ale nebylo to tím, že bych byla mrcha, jen prostě jsem k nim nedokázala cítit lásku, proto jsem to velmi často po pár schůzkách a jejich náklonosti ukončila.
    A pak přišel on, znala jsem ho už od 6 třídy na základce, a vždy se mi líbil. Jenže jsem to byla klasická já, scházeli jsme se a já to brala jako všechno předtím i se tak náležitě k němu chovala, ale on byl neodbytný, milý a pozorný, lásku kt mi nikdo nedávával, vídali jsme se každý den a po 19 dnech mi v kině pošeptal do ucha "to nebyl sex, bylo to milování, ptž tě miluju" - tahle nádherná věta mi zní v uších dodnes.

    OdpovědětVymazat
  17. I když letos v srpnu to byl rok co spolu oficiálně nejsme. A mé srdce nezahojilo a stále to dost bolí. Bolí ten fakt, že celý svůj život jsem se cítila sama, než přišel on, tehdy jsem si cítila úplná, nejkrásnější čas mého života.. začala jsem ho doopravdy milovat celou dvou podstatou po 4- 5 měsících našeho vztahu, bohužel takhle nádherná pohádka skončila po 6 měsících vztahu když jsem jeli na dovolenou... a od té doby to šlo do kytek, střídavě to bylo přímo nadpozemské a mohla jsem lítat, ale z toho byly dny kdy nám oběma bylo nejhůř na světě. Po necelém roce toho vztahu nahovno jsem toho měla dost a psychicky jsem to nevydržela, z těch nervů jsem začala mít i psychické problémy takže jsem se rozhodla pro kapitulaci a ze vztahu vycouvat. Jeden druhého jsme si přestali vážit a to byla ta největší chyba.
    v prosinci 2014 jsem se dozvěděla od jedné holky, že se vídal s ní když byl se mnou, prý spolu NĚMĚLI SEX, ale bohužel zhledem jakou důvěru a to, že jsem ho milovala nadevše, i líbání a jiné praktiky, mě zlomili.
    v tý době jsme se už nevídali, ale do dnes si pamatuju, že to bylo to nejhorší zjištění v mém životě, celý prosinec a leden jsem se opíjela téměř každý veče v barech, jen abych vydržela sama se sebou, a přála si, abych nebyla, vše se změnilo autonehodou kt se mi přihodila ke konci ledna, / ne neřídila jsem opilá a nebyla to moje vina i přesto do mě narazila zezadu řidička 80 km v hod. to mnou dost otřeslo. Odešla jsem ze školy v maturitním ročníku a šla pracovat. po autonehodě jsem se spravovala měsíc dva měla jsem pohnutá záda a naraženou kyčel.

    OdpovědětVymazat
  18. a pak se mi vrátil do života velmi milý mladík, se kt jsem přetrhala kontakty kvůli bývalému kt na něj žárlil. od března 2015 jsme tvořili pěkný pár, ale stále mi chyběl, byl to nezvyk mít sex s někým jiným, bylo to tak nepřirozené, neznala jsem nic jiného. a tohle bylo... je tak jiné. Milovala jsem sex, i 6x týdně pro mě bylo málo.
    Bohužel tento parner označme ho "J" nebyl láskyplný, nebyl pozorný nebyl mazlící, spíš pěkný ignorant a studený čumák jako kdysi já. A tak jsem to po návratu z dovolené, kde jsem byla s kamarádkou polovina července 2015 ukončila.
    Poprvé jsem J viděla brečet a prosit mě at mu dám šanci, poprvé projevil city... za nedlouho přišel s tím, že chce se mnou bydlet, že nedovolí, aby se ke mně jeho rodina zle chovala a že nemusím k nim chodit, že si uděláme vlastní rodinu.
    že jsem ta pravá, že chce mít se mnou děti, bla bla, což měsíc předtím nepřicházel v úvahu ani štěně kt bylo nalezenec v práci /argumentoval se slovy "co když se rozejdeme" a říkal to tak často až jsem to doopravdy ukončila/

    OdpovědětVymazat
  19. ---> kámen úrazu, v době kdy jsem se s ním chtěla rozejít začala jsem si psát s bývalým a potkali jsme se jednoum,dvakrát... a už to jelo. pořád to bylo na přátelské úrovni, ale pak jsem byla volná. Což stále jsem ptž nejsem ani v jednom vztahu. Jsem tak mezi, sex se mi zhloubi příčí, ptž mám pocit, že bud podvádím jednoho nb druhého.
    a i když svého prvního přítele miluju nadevše a sex je úžasný, a přála jsem si aby náš vztah nikdy neskončil, mám veliké obavy že by se to během pár měsíců vrátilo do starých kolejí a fakt, že by mě opět omezoval měl vše pdo kontorlou, aby jsme si jeden druhého přestali vážit to bych znovu nepřežila. Na druhou stranu ho mám ráda ve svém životě a nedokážu si představit, že bychom utkli veškeré kontakty.

    druhý bývalý byl sice studený jak psí prdel, a trvalo mu než mě začal doopravdy milovat. Snaží se, miluju jeho klidnou povahu, nekritizuje nic a dává mi velkou svobodu /což jsem dříve neměla/ ok možná až moc velkou. Je to člověk s kt mohu být, zklidnuje mě přes mojí divoku povahu.. někdy mám pocit až moc. Náš sex není nic moc, sice se to zlepšilo ale i tak spolu v poslední době spíme jednou dvakrát za měsíc...
    a zkoušela jsem vše, nepotřebuju sexuální rady vždy jsem k tomu byla otevřená co se mi líbí navigace k oboum partnerům, ten první rady nepotřeboval intuitivně to vycítil co se mi líbí kdyžtak se zeptal, druhmu můžu říkat svatězlatě ukazovat navigovat a stejně si to udělá posvém...

    OdpovědětVymazat
  20. zkoušela jsem i být jen s jedním, a utnout kontakty s tím druhým... a stejně to nakonec skončilo tak, že jsem se po dvou týdnech začala zase bavit s oběma.
    na začátku srpna jsem se vyspala párkrát s bývalým číslo 1.. a nespala s bývalým číslo 2.., pak jsem byla měsíc bez sexu a ted o víkendu jsem se vyspala s tím druhým, byl neštastný že se s ním nechci tak dlouho milovat bral si to za vinu, tak jsem to udělala, jaký z toho mám pocit? chce se mi brečet, když si tak krásnou a intimní záležitost sama do sebe hnusím a nutím se do sexu na kt nemám ani tolik chut.
    Trpím a trpím už několik měsíců a v hloubi duše doufám, že přijde něco nb někdo a budu "vysvobozená"
    a přestanu se cítit tak mizerně a bez energie, jako příšerný člověk, přesto i když se cítím jako mrtvola, mám návrhy na schůzky, minulý týden na oběd od jednoho milého kluka /překvapivě velmi fajn, ale prázdné a maximálně kamarád, což i s touto myšlenkou jsem tam šla/ a tento týden návrh od 9 let staršího charismatického malíře, kt se mě dle jeho slov snaží oslovit už pár pěkných pátků.
    Ale je to prázdné, jestli s někým mám být poznám to na první pohled, to co vyzařuje, vevnitř mi hlas říká "to je on, to je kluk se kt si budeš rozumět bude tě přitahovat je v něm něco pro co budeš chtít zabíjet" měla jsem to poprvé i podruhé..
    nejdelší komentář v historii, mám toho dost říci, možná sepíšu knihu či založím anonymní blog též, ptž to co vím a jak se cítím se neříká, ani nejlepší přítelkyni na světě / ne tak dopodrobna jako jsem to napsala já tobě/ K.

    miluju oba ale každého zcela jiným způsobem a nechci ani jednomu ublížit, i když ubližuju oboum dvoum, šíleně na sebe žárlí, a když se sejdu s jedním snažím se to nezatajovat.. ale oba jsou pak podraždění a smutní a já se jim nedivím, já osobně bych se na takového borce vysrala, ale oba mě milují a zatím to tolerují... :/

    OdpovědětVymazat
  21. vím, že vztah není o sexu, a jsou mnohem více důležitější věci a taky to tak beru. problém je že nechci mít do konce života /nb kus života bud me realisti, že s (ex)partnerem číslo 2 nebudu dokonce života mít špatný sex nb spíše skoro žádný sex. přála bych si aby to přínášelo potěšení mě i partnerovi, aby to bylo celoud obu příjemné a ne aby to byla povinnost.. a už opravdu mě od března nebaví při každém sexu mu říkat jak má do mě zasouvat penis a při snaze mě hladit rukou mu to každou chvíli ukazovat názorně za pomocí mé ruky... myslím, že měl dost měsíců na to to zjistit, já vím co má rád a jak to má rád, tak proč k*rva on ne?

    OdpovědětVymazat
  22. a ještě poslední věc na kt jsem zapomněla, první ex partnera mí přátelé rádi nemají někteří ho dokonce nesnáší, druhého mají velice rádi chodí s ním do baru i bez mé přítomnosti a vesele si vypisují přes facebook a telefony.
    a první otázky krom jak se máš, bývají tak co ..jméno druhého partnera, a všichni jsou naštvaní, že jsem se s ním rozešla, když je přeci tak fajn, jenže oni s ním ve vztahu milostném nejsou, to já ano, to já s ním spím, sdílíme myšlenky, to já si s ním musím o půlnoci povídat i když mi to leze na nervy a za 4 hodiny vstávám a chci jít spát. to já jsem u těch rádoby srandiček co dělá a mě přijdou občas až trapný, a ano občas mi to příjde roztomilé, ale občas taky ne a nemám na to ze srdce náladu a snažím se mu to mile říct, aby se nechoval jak retard.. :D ale na svůj věk.

    a verdikt je takový, můj nejlepší kamarád řekl, že pokud se vratím k 1 ex tak mi to nedpustí, že má rád toho 2, a že bude stát při něm jsou to přeci chlapi ne?
    má njlepší kamarádka mě sice se snaží podpořity ale v hloubi duše vím, že lobuje za 2 , ptž si o mě imrvére píšou a ona mu radí bla bla a jsou také se z nich stali velmi dobří kamarádi. a též vím že nemá ráda partnera číslo 1. a o mé rodině nemluvě, parner číslo 2 super super, kvůli prvnímu dělali scénu jen kvůli tomu že jsem se zmínila, že jsme opět v kontaktu,

    a nyní doufám, že si to vše přečteš a třeba napíšeš svůj názor.. děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, no teda, to je dlouhý komentář. Přečetla jsem si to. A dle toho jak o každém z nich píšeš, co ti dávají nedávají, jak se k tobě chovají, chovali, jak to vidíš do budoucna. Myslím, že bys neměla být ani s jedním. Udělat za oběma tlustou čáru a být chvíli sama. Úplně sama. Poznat samu sebe, jaká jsi, co potřebuješ, poznat se jaká jsi ty sama bez druhé poloviny. Podle mě ti není souzen ani jeden z těchto chlapů a věř mi, že až přijde ten pravý, budeš to vědět. A nebudeš mít myšlenky na žádného druhého, nenapadne tě to. Ani jeden z těchto dvou pro tebe není dost dobrý, o tom druhém to platí ještě o něco víc. Věř mi. Takto to být nemá a nejsi přeci povinna si vybrat jednoho z těchto dvou nebo nic. Máš právo je oba nechat jít, nechat je ať taky mají šanci na spokojený život s druhou polovinou se vším všudy a ne holkou, která se nemůže rozhodnout. Ty si tu šanci musíš dát taky ale nejprv si hlavně ty sama uvědomit, co vlastně hledáš a být chvíli sama...

      Držím palce, nebude to jednoduchý, ale dle všeho co píšeš mi to přijde jako nejlepší řešení a to je i moje rada, názor.

      Vymazat
    2. Ahoj, no teda, to je dlouhý komentář. Přečetla jsem si to. A dle toho jak o každém z nich píšeš, co ti dávají nedávají, jak se k tobě chovají, chovali, jak to vidíš do budoucna. Myslím, že bys neměla být ani s jedním. Udělat za oběma tlustou čáru a být chvíli sama. Úplně sama. Poznat samu sebe, jaká jsi, co potřebuješ, poznat se jaká jsi ty sama bez druhé poloviny. Podle mě ti není souzen ani jeden z těchto chlapů a věř mi, že až přijde ten pravý, budeš to vědět. A nebudeš mít myšlenky na žádného druhého, nenapadne tě to. Ani jeden z těchto dvou pro tebe není dost dobrý, o tom druhém to platí ještě o něco víc. Věř mi. Takto to být nemá a nejsi přeci povinna si vybrat jednoho z těchto dvou nebo nic. Máš právo je oba nechat jít, nechat je ať taky mají šanci na spokojený život s druhou polovinou se vším všudy a ne holkou, která se nemůže rozhodnout. Ty si tu šanci musíš dát taky ale nejprv si hlavně ty sama uvědomit, co vlastně hledáš a být chvíli sama...

      Držím palce, nebude to jednoduchý, ale dle všeho co píšeš mi to přijde jako nejlepší řešení a to je i moje rada, názor.

      Vymazat
    3. Ahoj, no teda, to je dlouhý komentář. Přečetla jsem si to. A dle toho jak o každém z nich píšeš, co ti dávají nedávají, jak se k tobě chovají, chovali, jak to vidíš do budoucna. Myslím, že bys neměla být ani s jedním. Udělat za oběma tlustou čáru a být chvíli sama. Úplně sama. Poznat samu sebe, jaká jsi, co potřebuješ, poznat se jaká jsi ty sama bez druhé poloviny. Podle mě ti není souzen ani jeden z těchto chlapů a věř mi, že až přijde ten pravý, budeš to vědět. A nebudeš mít myšlenky na žádného druhého, nenapadne tě to. Ani jeden z těchto dvou pro tebe není dost dobrý, o tom druhém to platí ještě o něco víc. Věř mi. Takto to být nemá a nejsi přeci povinna si vybrat jednoho z těchto dvou nebo nic. Máš právo je oba nechat jít, nechat je ať taky mají šanci na spokojený život s druhou polovinou se vším všudy a ne holkou, která se nemůže rozhodnout. Ty si tu šanci musíš dát taky ale nejprv si hlavně ty sama uvědomit, co vlastně hledáš a být chvíli sama...

      Držím palce, nebude to jednoduchý, ale dle všeho co píšeš mi to přijde jako nejlepší řešení a to je i moje rada, názor.

      Vymazat
    4. vážím si názoru, musím říci, že jsem o něm také uvažovala, že bude možná ta nejlepší varianta být nějakou chvíli sama, tím myslím chvíli, ptž jakmile jsem dlouho sama až moc se mi to zalíbí nejsem typická holka, co si neutře bez chlapa ani prdel, jsem ráda sama /ale ne osamělá to jsou dvě zcela odlišné věci/ - když budu delší dobu sama, bude pak těžké, aby mě někdo, kdo za to bude doopravdy stát "dostal" do vztahu.

      a zkoušela jsem se vybodnout na oba, a chyběli mě. Tohle je jediná věc v mém životě pro kt se nedokáži rozhodnout. To je jediný kostlivec u mně ve skříni.
      Vím jaká jsem a kam směřuju, ztracená jsem byla v lednu, ale postupem času se vše urovnalo. Dospěla jsem a tím nemyslím, že jsem dosáhla 18 narozenin, ještě vloni jsem viděla svět dost jinak spíše jako dítě, to nejlepší co mě potkalo byl leden ta nehoda, tehdy jsem si dala svůj život dohromady a přestala pít alkohol sice to byl boj s tím přestat, ale dokázala jsem to. Tím, že jsem odešla ze školy, kde jsem byla nenáviděna já a já nenáviděla to místo a své spolužáky, našla si práci v restauraci. Dalo mi to víc než celé 4 roky na gymplu, než vše co jsem kdy viděla a zažila, žila jsem skutečný život ne ten školácký, muset se o sebe postarat vyřizovat věci na úřadě, na pracáku, získala jsem sebevědomí, nové přátele a kolegy, hlavně zodpovědnost a pečlivost, z bordelářky až hamba ted sama od sebe uklízím nevadí mi to a dělám to ráda. ted v září jsem se rozhodla, že dodělám maturitu, naposled jsem chodila pořádně do školy ve druháku takže je to záhul.. Práce mi dala radost do života, cítila jsem se potřebná, lidi si mě vážili a neponižovali.
      Takže vím kdo jsem, a co chci. Chci si dodělat maturitu a vrátit se do práce, kde jsem spokojená a činí mě štastnou i když je to jen "blbá" servírka, možná zauvažuju i o dálkovém studiu na výšce, přece jen s gymplem toho vzdělání moc nemám, krom stovky zbytečných kravin v hlavě.

      A chtěla bych lásku, tu nádhernou zcela pohlcující, ničim nenahraditelnou upřímnou a věrnou, kus chlapa kt bude krásný pro mě, bude inteligentní a inponovat mi, hodný a láskyplný, budu ho obdivovat a přát si, aby to co máme mezi sebou nikdy neskončilo, má duše tělo by patřilo jen jemu. Takového muže, kt by mi stačil, byla bych pro něm vším. A nemusela bych ho nijak zachranovat.
      Toužím po rodině, být maminkou což nevím zda se mi s mými zdravotními problémy podaří, ale budu se za to modlit, ono nemít ve 20ti letech pravidelnou menstruaci není sranda..
      Jenže k tomuhle potřebuji toho chlapa, kt mu budu moc věřit a bude pro mě ten nejúžasnější.
      Ale otázka na zamyšlenou, já už ho potkala, budu to zrovna já kt bude mít takové štěstí, že potká druhou pro mě tak úžasnou osobu?
      Cítím se vyrovnaná a svůj život jsem uchopila tentokrát snad za dobrý konec,
      mrzí mě, že jsem J vstoupila do života, nechala ho, aby se do mě zamiloval, kompletně změnil díky mě své priority a životní styl, / nikdy jsem ho nenutila nic takového/ udělal to čistě z vlastní vůle, bolí mě u srdce, když v hloubi duše vím, že vše, co jsem potřebovala mi předal a nemá mi už co nabídnout, mám ho stále ráda a chovám k němu city, milovala jsem ho svým způsobem, bohužel se to nedokáže vyrovnat mé první lásce, a vím jak moc jsem schopná milovat a vím, od začátku, že to není takové jaké by to mělo být.

      Vymazat
    5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    6. Kamaradka si ze me občas dela srandu,co vic bych chtela, ze me miluji dva chlapi chtějí se mnou bydlet, tim nemyslim planne reci, ale ze to i začali zarizovat a setrit.
      Chtela bych jednoho poradnyho co by mi dal obojí a nepotřebovala se scházet s dvemi abych byla nejak spokojena a vlastne nešťastná stále.. Jeste nevim co udelam,ale jestli budes chtit vedet jak příběh skonci napisu za nejakou dobu na blog :) stejne jsem budu chodit,líbí se mi tvuj zpusob vypraveni

      Vymazat
    7. Možná ti k tomu řeknu jedno. V 18 jsem měla pohled na život, vztahy a chlapy jiný, než teď o pár, řekneme 5-10 let později. Uvidíš, třeba se ti to časem taky nějak vykrystalizuje. Ale lepší je být sama a riskovat, že budeš sama i třeba dyl, než být s někým, o kom nejsi 100% přesvědčená.

      A jsem ráda, že se ti tu líbí, budu ráda, když se ke mně budeš vracet :)

      Vymazat
    8. Možná ti k tomu řeknu jedno. V 18 jsem měla pohled na život, vztahy a chlapy jiný, než teď o pár, řekneme 5-10 let později. Uvidíš, třeba se ti to časem taky nějak vykrystalizuje. Ale lepší je být sama a riskovat, že budeš sama i třeba dyl, než být s někým, o kom nejsi 100% přesvědčená.

      A jsem ráda, že se ti tu líbí, budu ráda, když se ke mně budeš vracet :)

      Vymazat
    9. Možná ti k tomu řeknu jedno. V 18 jsem měla pohled na život, vztahy a chlapy jiný, než teď o pár, řekneme 5-10 let později. Uvidíš, třeba se ti to časem taky nějak vykrystalizuje. Ale lepší je být sama a riskovat, že budeš sama i třeba dyl, než být s někým, o kom nejsi 100% přesvědčená.

      A jsem ráda, že se ti tu líbí, budu ráda, když se ke mně budeš vracet :)

      Vymazat
  23. "Chlap", který je něčeho podobného schopný, je podle mě obyčejná špína a ubožák, který si místo pozdravu zaslouží možná tak plivnout do ksichtu a rozkopat koule...
    Omlouvám se za emotivnější vyjádření, ale bohužel nedokážu tuhle situaci pojmenovat a vnímat jinak.
    Bebe

    OdpovědětVymazat

Ráda se dozvím váš názor, připomínku, prostě cokoliv, co mi chcete k článku sdělit. Tady. :)